Pracovní právo

Pracovní právo v Česku: Informace pro přeshraniční pracovníky z Česka, Německa a Polska

Nástup do zaměstnání v sousedním státě je spojen s mnoha otázkami, např. ohledně výše mzdy, aktuálních minimálních mezd, úpravy pracovní smlouvy, ochrany před výpovědí apod. Je důležité znát svá práva a také je vymáhat. Na tomto místě jsou stručně a konkrétně zodpovězeny nejdůležitější otázky týkající se Česka.

Kdo je přeshraničním pracovníkem?

Přeshraniční pracovník je osoba zaměstnaná nebo samostatně výdělečně činná v jiném členském státě, než je stát bydliště, do něhož se zpravidla vrací denně nebo alespoň jednou týdně (nařízení (ES) č. 883/2004). Další text se bude věnovat jen zaměstnaným osobám, nikoliv OSVČ.

Upozornění: Kromě této definice přeshraničních pracovníků obsahují některé dvoustranné smlouvy o zamezení dvojímu zdanění také daňové definice tohoto pojmu, resp. ustanovení o výjimkách, podle nichž se na přeshraniční pracovníky za určitých předpokladů vztahuje daňová povinnost v zemi bydliště. Dvoustranné smlouvy o zamezení dvojímu zdanění mezi Německem, Polskem a Českou republikou tato zvláštní ustanovení neobsahují.

Které pracovní právo platí pro přeshraniční pracovníky?

Pro přeshraniční pracovníky (pendlery) zásadně platí pracovní právo země, v níž pracují. Přeshraniční pracovníci mají pracovní smlouvu uzavřenou se zaměstnavatelem v zemi zaměstnání, která musí splňovat náležitosti a podmínky stanovené právními předpisy země zaměstnání i platnými kolektivními smlouvami.

Na pracovišti mají všichni zaměstnanci rovné postavení. Státní příslušnost, národnost nebo místo bydliště nehrají v pracovním právu žádnou roli. Přeshraniční pracovníci tudíž mají na svém pracovišti stejná práva a stejné povinnosti jako tuzemští zaměstnanci.

Jelikož mezi jednotlivými státy existují četné rozdíly ohledně ochrany zaměstnanců a jejich práv, je důležité informovat se o předpisech platných v zemi zaměstnání.

Upozornění: Dle nařízení (ES) č. 593/2008 mohou smluvní strany dohodnout, že bude platit jiné pracovní právo, než je právo země zaměstnání. I v tomto případě musí být dodržovány kogentní právní normy (např. předpisy o minimální mzdě nebo o BOZP apod.) země zaměstnání.

Co by měla obsahovat pracovní smlouva?

Před uzavřením pracovní smlouvy je zaměstnavatel povinen informovat zaměstnance o jeho právech a povinnostech vyplývajících z pracovní smlouvy (§ 31 ZP). Pracovní smlouva mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem musí být uzavřena písemně. Jedno vyhotovení písemné pracovní smlouvy je zaměstnavatel povinen vydat zaměstnanci (§ 34 ZP).

Pracovní smlouva mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem musí obsahovat:

  • druh práce,
  • místo výkonu práce,
  • den nástupu do práce (§ 34 odst. 1 ZP).

Neobsahuje-li pracovní smlouva údaje o právech a povinnostech vyplývajících z pracovního poměru, je zaměstnavatel povinen zaměstnance o nich písemně informovat, a to nejpozději do jednoho měsíce od vzniku pracovního poměru. Platí to i o změnách těchto údajů.

Informace musí obsahovat:

  • jméno zaměstnance, název a sídlo zaměstnavatele,
  • bližší označení druhu a místa výkonu práce,
  • údaj o délce dovolené, popř. uvedení způsobu určování dovolené,
  • údaj o výpovědních dobách,
  • údaj o týdenní pracovní době a jejím rozvržení,
  • údaj o mzdě nebo platu a způsobu odměňování, splatnosti mzdy nebo platu, termínu výplaty mzdy nebo platu, místu a způsobu vyplácení mzdy nebo platu,
  • údaj o kolektivních smlouvách, které upravují pracovní podmínky zaměstnance, a označení účastníků těchto kolektivních smluv (§ 37 odst. 1 písm. a) až g) ZP).

Povinnost písemně informovat zaměstnance o základních právech a povinnostech vyplývajících z pracovního poměru se nevztahuje na pracovní poměr na dobu kratší než jeden měsíc (§ 37 odst. 4 ZP).

Existuje zkušební doba?

V pracovní smlouvě může být sjednána zkušební doba v trvání nanejvýš tří měsíců po sobě jdoucích. Zkušební doba musí být sjednána před vznikem pracovního poměru a zásadně nesmí být dodatečně prodlužována. Zkušební doba musí být sjednána písemně, jinak je neplatná (§ 35 odst. 1 až 3 ZP). U vedoucích zaměstnanců může činit délka zkušební doby až šest měsíců. Zkušební doba nesmí být sjednaná delší, než je polovina sjednané doby trvání daného pracovního poměru.

Je možné sjednat pracovní smlouvu na dobu určitou?

Pracovní poměr trvá po dobu neurčitou, nebyla-li výslovně sjednána doba jeho trvání. Doba trvání pracovního poměru mezi týmiž smluvními stranami nesmí přesáhnout 3 roky a ode dne vzniku prvního pracovního poměru na dobu určitou může být opakována (tj. prodloužena nebo nově sjednána) nejvýše dvakrát. Jestliže od skončení předchozího pracovního poměru na dobu určitou sjednaného mezi týmiž smluvními stranami uplynula doba 3 let, už se k němu nepřihlíží. To znamená, že zaměstnanec v pracovním poměru na dobu určitou může u jednoho zaměstnavatele nepřetržitě pracovat až 9 let.

Předchozí omezení se nevztahují na případy, jsou-li u zaměstnavatele dány vážné provozní důvody nebo důvody spočívající ve zvláštní povaze práce, na jejichž základě nelze na zaměstnavateli spravedlivě požadovat, aby zaměstnanci, který má tuto práci vykonávat, navrhl založení pracovního poměru na dobu neurčitou. Tyto důvody však musí být blíže vymezeny v písemné dohodě zaměstnavatele s příslušnou odborovou organizací. Pokud u zaměstnavatele nepůsobí odborová organizace, mohou být důvody blíže vymezeny ve vnitřním předpisu zaměstnavatele.

Sjedná-li zaměstnavatel se zaměstnancem trvání pracovního poměru na dobu určitou, ačkoliv nebyly splněny shora uvedené podmínky, a oznámil-li zaměstnanec před uplynutím sjednané doby písemně zaměstnavateli, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, platí, že se jedná o pracovní poměr na dobu neurčitou.

Pracovní poměr na dobu určitou končí také uplynutím sjednané doby nebo může být rozvázán jako jakýkoliv jiný pracovní poměr. Byla-li doba trvání pracovního poměru na dobu určitou omezena na dobu konání určitých prací, upozorní zaměstnavatel zaměstnance na skončení těchto prací včas, zpravidla aspoň 3 dny předem. Pokračuje-li zaměstnanec po uplynutí sjednané doby s vědomím zaměstnavatele dále v konání prací, platí, že se jedná o pracovní poměr na dobu neurčitou.

Pro agenturní zaměstnávání platí zvláštní ustanovení a zčásti odlišné podmínky.

Jak je upravena výše mzdy nebo platu?

Výše mzdy je upravena buďto kolektivní smlouvou nebo se sjednává se zaměstnavatelem. V České republice mají větší firmy obvykle uzavřené podnikové kolektivní smlouvy (PKS), které mohou upravovat vybrané pracovní podmínky, jako jsou např. třináctá mzda, pracovní doba, odměňování a přesčasovou práci, čerpání náhradního volna, různé příspěvky na dovolenou nebo na důchodové připojištění apod. Bližší informace vám poskytne odborová organizace v místě výkonu práce.

Mzda je splatná po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu. Existuje také forma předem sjednaných záloh, které mohou být zaměstnanci vypláceny před termínem výplaty mzdy. Mzda nebo její část může být zaměstnancům s místem výkonu práce v zahraničí s jejich souhlasem vyplácena také v dohodnuté cizí měně, pokud je k této měně vyhlašován Českou národní bankou směnný kurz. Při měsíčním vyúčtování mzdy je zaměstnavatel povinen vydat zaměstnanci písemný doklad obsahující údaje o jednotlivých složkách mzdy a o provedených srážkách. Na žádost zaměstnance předloží zaměstnavatel doklady, na jejichž základě mzdu vypočetl.

Zákonná minimální mzda představuje nejnižší přípustnou výši odměny za práci vykonávanou v pracovněprávním poměru. Minimální mzdu upravuje zákoník práce, podrobnosti jsou upraveny prováděcím nařízením vlády č. 567/2006 Sb., v platném znění. Nejnižší sazba minimální mzdy, vztahující se na týdenní pracovní dobu v délce 40 hodin, v roce 2018 činí 12 200 Kč měsíčně pro zaměstnance odměňované měsíční mzdou, resp. 73,20 Kč za každou odpracovanou hodinu. Platí to také pro zaměstnance, kteří jsou poživateli invalidního důchodu. Na zaměstnance zařazené do některé vyšší z celkem 8 skupin prací se vztahuje adekvátně vyšší úroveň zaručené mzdy.