Pracovní právo

Pracovní právo v Polsku: Informace pro přeshraniční pracovníky z Česka, Německa a Polska

Nástup do zaměstnání v sousedním státě je spojen s mnoha otázkami, např. ohledně výše mzdy, aktuálních minimálních mezd, úpravy pracovní smlouvy, ochrany před výpovědí apod. Je důležité znát svá práva a také je vymáhat. Na tomto místě jsou stručně a konkrétně zodpovězeny nejdůležitější otázky týkající se Polska.

Kdo je přeshraničním pracovníkem?

Přeshraniční pracovník je osoba zaměstnaná nebo samostatně výdělečně činná v jiném členském státě, než je stát bydliště, do něhož se zpravidla vrací denně nebo alespoň jednou týdně (nařízení (ES) č. 883/2004). Další text se bude věnovat jen zaměstnaným osobám, nikoliv OSVČ.

Upozornění: Kromě této definice přeshraničních pracovníků obsahují některé dvoustranné smlouvy o zamezení dvojímu zdanění také daňové definice tohoto pojmu, resp. ustanovení o výjimkách, podle nichž se na přeshraniční pracovníky za určitých předpokladů vztahuje daňová povinnost v zemi bydliště. Dvoustranné smlouvy o zamezení dvojímu zdanění mezi Německem, Polskem a Českou republikou tato zvláštní ustanovení neobsahují.

Které pracovní právo platí pro přeshraniční pracovníky?

Pro přeshraniční pracovníky (pendlery) zásadně platí pracovní právo země, v níž pracují. Přeshraniční pracovníci mají pracovní smlouvu uzavřenou se zaměstnavatelem v zemi zaměstnání, která musí splňovat náležitosti a podmínky stanovené právními předpisy země zaměstnání i platnými kolektivními smlouvami.

Na pracovišti mají všichni zaměstnanci rovné postavení. Státní příslušnost, národnost nebo místo bydliště nehrají v pracovním právu žádnou roli. Přeshraniční pracovníci tudíž mají na svém pracovišti stejná práva a stejné povinnosti jako tuzemští zaměstnanci.

Jelikož mezi jednotlivými státy existují četné rozdíly ohledně ochrany zaměstnanců a jejich práv, je důležité informovat se o předpisech platných v zemi zaměstnání.

Upozornění: Dle nařízení (ES) č. 593/2008 mohou smluvní strany dohodnout, že bude platit jiné pracovní právo, než je právo země zaměstnání. I v tomto případě musí být dodržovány kogentní právní normy (např. předpisy o minimální mzdě nebo o BOZP apod.) země zaměstnání.

Co by měla obsahovat pracovní smlouva?

Veškeré záležitosti týkající se pracovních smluv jsou zákonně upraveny v zákoníku práce (“kodeks pracy”, dále jen “KP“). Po uzavření pracovní smlouvy s polským zaměstnavatelem platí pro občany EU zásadně polské pracovněprávní předpisy. Pracovní smlouva má být uzavřena písemně a mají v ní být stanoveny smluvní strany, druh smlouvy, datum uzavření smlouvy a podmínky odměňování, zejména:

  • druh práce,
  • místo výkonu práce,
  • datum nástupu do zaměstnání,
  • pracovní doba,
  • odměňování (podle druhu vykonávané činnosti).

Pokud pracovní smlouva nebyla uzavřena písemně, musí zaměstnavatel předat zaměstnanci nejpozději v den nástupu do zaměstnání písemné potvrzení o sjednané dohodě s uvedením druhu práce, smluvních stran a smluvních podmínek.

Existuje zkušební doba?

Podle čl. 25 § 2 KP může pracovnímu poměru předcházet smlouva na zkušební dobu, jejíž délka trvání však nesmí přesáhnout 3 měsíce. Opětovné uzavření pracovní smlouvy na zkušební dobu je možné, pokud má být zaměstnanec zaměstnán za účelem výkonu jiné práce anebo pokud od rozvázání nebo skončení posledního pracovního poměru uplynuly nejméně 3 roky. Pracovní poměr na zkušební dobu lze výjimečně prodloužit také během těhotenství (čl. 177 § 3 KP). Na rozdíl od německého a českého pracovního práva, které umožňuje sjednat zkušební dobu v normální pracovní smlouvě, se u polské pracovní smlouvy na zkušební dobu jedná o separátní typ smlouvy ve smyslu zákoníku práce (KP). V případě převzetí zaměstnance do dalšího pracovního poměru proto musí být uzavřena nová pracovní smlouva.

Je možné sjednat pracovní poměr na dobu určitou?

U smluv uzavíraných na dobu určitou zákoník práce (KP) omezuje počet i celkovou délku trvání těchto smluv, které mohou být uzavřeny se stejným zaměstnancem.

Celková doba trvání pracovního poměru uzavřeného na dobu určitou může činit maximálně 33 měsíců a přípustné jsou maximálně tři pracovní smlouvy na dobu určitou po sobě. Pokud se smluvní strany během doby trvání smlouvy uzavřené na dobu určitou dohodnou na delším trvání výkonu práce na základě této smlouvy, považuje se tato smlouva ode dne následujícího po dni jejího původního rozvázání za novou pracovní smlouvu. Překročí-li délka trvání pracovního poměru na dobu určitou 33 měsíců nebo dojde-li k uzavření čtvrté pracovní smlouvy, je zaměstnanec automaticky zaměstnán na dobu neurčitou.

Výjimku z této úpravy založené na 33 měsících a 3 poměrech na dobu určitou po sobě tvoří pracovní smlouvy na dobu určitou uzavřené za účelem zastupování odůvodněně nepřítomného zaměstnance, výkonu příležitostné či sezonní práce, výkonu práce během funkčního období anebo pokud je smlouva uzavřena za účelem uspokojení periodicky se vracející skutečné potřeby nebo pokud jsou na straně zaměstnavatele dány objektivní příčiny, které však musí být oznámeny inspekci práce.

Jak je upravena výše mzdy nebo platu?

Odměna za práci má být stanovena tak, aby odpovídala druhu vykonávané práce a kvalifikaci potřebné na její výkon a zohledňovala objem a kvalitu vykonané práce. Podmínky odměňování se stanovují na základě: podnikových a tzv. nadpodnikových (KSVS) kolektivních smluv (uzavíraných zaměstnavateli, u nichž působí odborová organizace), odměňovacích řádů (u zaměstnavatelů s nejméně 50 zaměstnanci, kteří nejsou vázáni platnou podnikovou nebo nadpodnikovou kolektivní smlouvou) a pracovních smluv.

Vyplácení odměny za práci probíhá zpravidla adekvátně odpracovaným jednotkám pracovní doby, tj. formou hodinové, denní nebo měsíční sazby (resp. mzdy). Při uplatňování úkolové akordní mzdy se odměna poskytuje za odvedený pracovní výkon. Odměna za práci se vyplácí nejméně jednou za měsíc v předem stanoveném, pevném termínu. Polský zákoník práce obsahuje ustanovení na ochranu mzdy, podle něhož se zaměstnanec nesmí vzdát svého práva na odměnu za práci nebo ho přenést na jinou osobu.

V Polsku existuje zákonná minimální mzda, jejíž výše v roce 2018 činí 2 100 PLN hrubého měsíčně pro zaměstnance pracujícího na plnou stanovenou týdenní pracovní dobu. Na pracovníky vykonávající práci na základě občanskoprávní smlouvy (obdoba pracovněprávních dohod v ČR) se vztahuje minimální mzda ve výši 13,70 PLN za hodinu.