Úrazové pojištění

Úrazové pojištění zaměstnanců

Kde jsem pojištěn?

Přeshraniční pracovníci jsou povinně pojištěni prostřednictvím svých zaměstnavatelů v zemi zaměstnání. Výjimku tvoří vyslaní zaměstnanci, kteří jsou pojištěni prostřednictvím svých zaměstnavatelů v zemi původu. Pojistné v každém případě platí zaměstnavatel. Uznávání pojistných událostí a výše peněžitých dávek se řídí předpisy platnými v zemi zaměstnání. Co se týká věcných dávek (např. lékařské péče), máte na ně nárok podle právních předpisů v zemi svého bydliště, tj. péče může být poskytována v místě bydliště.

Úrazové pojištění v České republice

Úrazové pojištění je v České republice implementováno ve formě soukromoprávně organizovaného zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatelů za škody při pracovních úrazech a nemocech z povolání. Zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatelů není součástí sociálního zabezpečení (ani při volnějším výkladu tohoto pojmu).

Kdo je pojištěn?

Zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatelů za škody při pracovních úrazech a nemocech z povolání jsou povinně účastni všichni zaměstnavatelé, kteří zaměstnávají nejméně jednoho zaměstnance. Výše pojistného, které platí zaměstnavatel, se vypočítává ze souhrnu hrubých mezd všech zaměstnanců a podle kategorie odpovídající odvětví ekonomické činnosti, v němž zaměstnavatel působí. Pojištění odpovědnosti zaměstnavatelů provádějí z pověření státu dvě komerční pojišťovny – Česká pojišťovna, a. s., a Kooperativa, a. s., které vybírají pojistné a v případě potřeby poskytují příslušnou náhradu škody.

Co je předmětem pojištění?

Zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škody zahrnuje pracovní úrazy a nemoci z povolání. Pracovním úrazem je poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Jako pracovní úraz se posuzuje též úraz, který zaměstnanec utrpěl pro plnění pracovních úkolů (např. když zaměstnanec na základě svých pracovních povinností učinil nějaké rozhodnutí a z tohoto důvodu byl mimo pracovní dobu napaden a zraněn osobou dotčenou tímto rozhodnutím). Seznam uznaných nemocí z povolání je stanoven nařízením vlády. Další vyhláška upravuje postup při uznávání nemocí z povolání a stanovuje seznam příslušných zdravotnických zařízení. Úrazy, které se přihodily na cestě do zaměstnání a zpět, se nepovažují za pracovní úrazy a tudíž nejsou předmětem pojištění.

Na co musím dbát?

Každý pracovní úraz se musí bez zbytečného odkladu nahlásit zaměstnavateli, který musí vyhotovit záznam o úrazu a nahlásit ho příslušné pojišťovně a stanoveným orgánům a institucím. Jedno vyhotovení záznamu je třeba předat postiženému (resp. v případě smrtelného úrazu pozůstalým). Zaměstnavatel je povinen objasnit příčiny úrazu za účasti postiženého zaměstnance (pokud to je možné), svědků, zástupců příslušné odborové organizace nebo zástupce pro oblast BOZP a přijat vhodná preventivní opatření proti opakování pracovních úrazů.

Věcné dávky hrazené z pojištění odpovědnosti zaměstnavatelů

Zásadně existuje svobodná volba lékaře s výjimkou preventivních a povinných prohlídek v rámci podnikové péče o zdraví zaměstnanců. Oprávněné postižené osoby obdrží veškerou přiměřenou lékařskou péči, která je v souvislosti s pracovním úrazem nebo s nemocí z povolání potřebná, podle předpisů státu, v němž byla péče poskytnuta. Nárok na zdravotní péči je dán v plném rozsahu jak v zemi zaměstnání, tak i v zemi bydliště.

Zaměstnavatel (resp. příslušná pojišťovna) nese odpovědnost za úhradu veškerých přiměřených nákladů péče, které jsou z lékařského hlediska nezbytné a které nejsou, nebo nejsou v plném rozsahu hrazeny, resp. propláceny z veřejného zdravotního pojištění.

Peněžité dávky hrazené z pojištění odpovědnosti zaměstnavatelů

Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti: Po dobu pracovní neschopnosti způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání má zaměstnanec nárok na náhradu za ztrátu na výdělku ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem (hrubá mzda nebo plat v rozhodném období, zpravidla v posledním kalendářním čtvrtletí před událostí) před vznikem škody a plnou výší náhrady mzdy nebo platu, resp. nemocenského. Tento nárok platí také pro první tři kalendářní dny, v nichž zaměstnanci v případě dočasné pracovní neschopnosti obvykle nepřísluší náhrada mzdy nebo platu. Uvedená náhrada za ztrátu na výdělku přísluší zaměstnanci i při jeho další pracovní neschopnosti z téhož důvodu (pracovního úrazu nebo nemoci z povolání).

Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti („úrazová renta”) postiženému zaměstnanci přísluší ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s připočtením případného invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu. Jde o to, že výdělek postiženého po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání by měl dosáhnout úroveň průměrného výdělku dosahovaného před výskytem škody.

Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti přísluší také zaměstnanci, který je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání. Za výdělek po výskytu škody se považuje výdělek ve výši minimální mzdy. Pobíral-li zaměstnanec náhradu za ztrátu výdělku už před tím, než se stal uchazečem o zaměstnání, přísluší mu náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti v takové výši, ve které mu na ni vzniklo právo během trvání pracovního poměru. Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti přísluší poškozenému zaměstnanci nejdéle do konce kalendářního měsíce, v němž dovrší věk 65 let nebo do dne přiznání starobního důchodu ze zákonného důchodového pojištění.

Náhrada za bolest (bolestné) a za ztížení společenského uplatnění je jednorázovou platbou poskytovanou jako odškodnění za nemateriální újmu. U tzv. ztížení společenského uplatnění se jedná o takové zdravotní následky, které jsou trvalého rázu a mají prokazatelně nepříznivý vliv na uplatnění poškozeného v životě a ve společnosti (vč. výkonu dosavadního povolání nebo přípravy na povolání, zvyšování kvalifikace a dalšího vzdělávání a možností uplatnit se v rodinném, politickém, kulturním a sportovním životě). Náhrada se poskytuje na základě bodového ohodnocení stanoveného v lékařském posudku. Hodnota jednoho bodu činí 250 Kč. O lékařský posudek může požádat buďto poškozený zaměstnanec, nebo právnická či fyzická osoba, která mu za škodu odpovídá. Ve zvlášť výjimečných případech může výši odškodnění zvýšit soud, přičemž zákonem není stanoven horní limit pro zvýšení. Náhrada za bolest a za ztížení společenského uplatnění smrtí zaměstnance nezaniká a stává se předmětem dědictví.

Náhrada účelně vynaložených nákladů spojených s léčením náleží tomu, kdo tyto náklady vynaložil. U nákladů spojených s léčením v souvislosti s pracovním úrazem nebo nemocí z povolání se může jednat např. o náklady na léky, lékařské výkony, ale i na ortopedické pomůcky, které nejsou v plné výši hrazeny z povinného zdravotního pojištění zaměstnanců a které jsou z lékařského hlediska nezbytné k léčení poškozeného. Kromě toho se může jednat o náklady, které musí poškozený vynaložit na zaplacení osoby, která se o něj stará, nebo na zvláštní dietu, kterou musí dodržovat, ale také náklady na cestovné (rovněž pro rodinné příslušníky, kteří poškozeného navštěvují v nemocnici nebo v léčebném zařízení).

Náhrada přiměřených nákladů spojených s pohřbem (výdaje za pohřeb, hřbitovní poplatky, výdaje na zřízení pomníku (aktuálně ve výši nejméně 20 000 Kč) a na jeho úpravu a dále 1/3 obvyklých nákladů na smuteční ošacení osobám blízkým).

Náhrada nákladů na výživu pozůstalých („pozůstalostní renta“) přísluší pozůstalým, kterým zemřelý zaměstnanec výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat, a to do doby, do které by tuto povinnost měl, nejdéle však do konce kalendářního měsíce, kdy by zemřelý zaměstnanec dosáhl 65 let věku. Výše náhrady činí 50 % průměrného výdělku zemřelého před jeho smrtí, pokud výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat jedné osobě, resp. 80 %, pokud se jedná o více osob. Od těchto částek se odečte důchod přiznaný jednotlivým pozůstalým. K případnému výdělku pozůstalých se nepřihlíží.

Jednorázové odškodnění pozůstalých přísluší pozůstalému manželovi či partnerovi a nezaopatřenému dítěti, každému ve výši nejméně 240 000 Kč. Pokud žili rodiče zemřelého (nebo jen jeden z nich) se zemřelým zaměstnancem ve společné domácnosti, přísluší jim rovněž náhrada v úhrnné výši nejméně 240 000 Kč. Tato částka může být vládou navýšena adekvátně vývoji mzdové úrovně a životních nákladů.

Výše náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti a náhrady nákladů na výživu pozůstalých se pravidelně upravuje tím způsobem, že se valorizuje průměrný výdělek před vznikem škody, z něhož se náhrady vypočítávají. V r. 2018 se průměrný výdělek rozhodný pro výpočet náhrady zvyšuje o 3,5 %.

Ohledně dalších nároků viz rovněž informace ke zdravotnímu a nemocenskému pojištění a k důchodovému pojištění.